První slovo

20.07.2020

Navzdory populární mýlce, tvořit není obtížné. Skutečně není - tvoříme celé dny i noci v našich myslích bez vědomého úsilí. Jsme architekti, malíři, sochaři, spisovatelé, za prahem vašich domácností stojí armády renesančních lidí neúnavně tvořících každou minutu roku.

Obtížné je sdílení. Uvnitř máte vše: velikost a materiál z jakého chata bude, barvy a tvary na plátně, póza v jaké bude osoba stát, postavy a místa vašeho příběhu. Avšak stavbyvedoucí, plátno, kámen i čistý list papíru zůstanou prázdně zírat, dokud se s nimi nedokážete podělit.

Proč je sdílení obtížné?

Časopísmo ze stovky odpovědí reaguje na jednu: "Protože se není s kým podělit."
Jedním vyhledáváním naleznete nespočetný počet spisovatelských blogů a sběren vystavených informačnímu bušení internetového tsunami a za samozřejmé pojmete, že Časopísmu ujel vlak. Mýlit se nebudete.

Jde pěšky vedle autorů, kteří do něj přispívají, a pomáhá jim s konstruktivní odezvou vydat texty dosud existující na pomačkané A4 ve spodním šuplíku do reprezentativní podoby. Chce být rybníkem ve vodách informačního oceánu, inspirací pro ty, kteří váhají se začátkem a motivací pro ty, kteří občas nevidí na konec.

Pro "běžného čtenáře" (pro neznalost lepšího pojmenování) - budeme k sobě neomaleně upřímní - pravděpodobně nic novátorského nenabídne. Snad ocení grafické zpracování, jinak dokud nepřijde neurčitý druh důsledné inkvizice, o materiálu ke čtení nouze nebude.

Navzdory tomu se snad dokáže najít v rozmanitém výběru povídek i poezie a dovede soucítit s autory, jenž se uvolili vystavit svá díla pro ty nejděsivější oči, oči nezájmu.

Ve shrnutí. Psát můžou všichni, to většinu svede k mýlce, že to umí všichni. Neumí. To může vadit kdekomu - nám ne. Nehledáme literární superstárs a nedoufáme v nárazový příval čtenářů (známých také jako konzumentů placené reklamy).

Časopísmo existuje pro sdílení - tvorby i radosti z ní.

Pavel Vevera
Šéfčlověk